Pravidla pro rozlišování duchů I.

3. 12. 2010 22:21

Pravidla pro rozlišování duchů I.

aby se nějak vycítila a poznávala rozličná hnutí,

která vznikají v duši:

dobrá, aby se přijímala, a špatná, aby se odmítala

prvních 14 pravidel, které spíše odpovídají 1. týdnu Duchovních cvičení

 

1. pravidlo: U těch, kteří jdou z jednoho smrtelného hříchu do druhého, má nepřítel obvykle ve zvyku, předkládat jim zdánlivé příjemnosti a rozkoše, aby je udržoval v jejich neřestech a hříších a je rozmnožoval. U těchto osob používá dobrý duch opačného způsobu, totiž bodá a hryže jejich svědomí soudností rozumu.

2. pravidlo: U těch, kteří se usilovně očisťují od svých hříchů a postupují ve službě Bohu, našemu Pánu, od dobrého k lepšímu, jde o opačný způsob než v prvním pravidle. Neboť pak je vlastností zlého ducha hryzat, dělat smutným, klást překážky, znepokojovat nesprávnými důvody, aby člověk nepokračoval. A vlastností dobrého ducha je dodávat odvahu a sílu, dávat útěchy, slzy, vnuknutí a pokoj a odstraňovat všechny překážky, aby člověk pokračoval v dobrých skutcích.

3. pravidlo: o duchovní útěše: «Útěchou» nazývám, když vzniká v duši nějaké vnitřní hnutí, kterým se duše rozhoří láskou ke svému Stvořiteli a Pánu, že nemůže nadále v sobě milovat žádnou stvořenou věc na světě, nýbrž jen ve Stvořiteli jich všech. Stejně tak, když prolévá slzy, jež ji dojímají láskou k svému Pánu, ať již z bolesti nad svými hříchy nebo nad utrpením Krista, našeho Pána, nebo nad jinými věcmi, které jsou přímo zaměřeny na jeho službu a chválu. «Útěchou» nazývám vůbec veškerý vzrůst naděje, víry a lásky a každou vnitřní radost, která volá a přitahuje k nebeským věcem a k vlastní spáse své duše tím, že jí dává pokoj a mír v jejím Stvořiteli a Pánu.

4. pravidlo: o duchovní neútěše: «Neútěchou» nazývám pravý opak třetího pravidla, jako temno v duši, zmatek v ní, pohnutky k nižším a světským věcem, neklid z různých hnutí a pokušení, která nabádají k nevíře, stav bez naděje, bez lásky, přičemž se duše shledává naprosto lenivou, vlažnou, smutnou a jako odloučenou od svého Stvořitele a Pána. Neboť jako je útěcha protikladem neútěchy, tak jsou i myšlenky, které vycházejí z útěchy, protikladem myšlenek, vycházejících z neútěchy.

5. pravidlo: V době neútěchy nedělat nikdy žádnou změnu, nýbrž zůstat pevným a vytrvalým v předsevzetích a v rozhodnutí, v nichž stál člověk předešlého dne před takovou neútěchou nebo v rozhodnutí, jež udělal člověk v předcházející útěše. Neboť jako nás v útěše vede a nám radí dobrý duch, tak v neútěše zlý, podle jehož rad nepůjdeme cestou k správnému jednání.

6. pravidlo: I když v době neútěchy nemáme měnit dřívější předsevzetí, přece však velmi prospívá, rozhodně se změnit právě ve vztahu k této neútěše, že se např. více věnujeme modlitbě, rozjímání, mnoho se zpytujeme a konáme nějakým přiměřeným způsobem velkoryseji pokání.

7. pravidlo: Kdo je v neútěše, ať uvažuje, jak ho Pán ponechal na zkoušku s jeho přirozenými schopnostmi za tím účelem, aby odporoval různým znepokojováním a útokům nepřítele. To může s pomocí Boží, které se mu stále dostává, i když ji zřetelně nepociťuje, poněvadž mu Pán sice odňal svůj velký žár, vroucí lásku a mocnou milost, ponechal mu však dostačující milost k věčné spáse.

8. pravidlo: Kdo je v neútěše, ať se snaží vytrvat v trpělivosti, která je lékem proti trápením, která na něho doléhají. Ať uváží, že se mu brzy dostane opět útěchy. Přitom ať vykoná opatření proti oné neútěše, jak bylo řečeno v šestém pravidle.

9. pravidlo: Jsou hlavně tři důvody, proč se nacházíme v neútěše:

1.: poněvadž jsme vlažnými, lenivými a nedbalými ve svých duchovních cvičeních: takto ztrácíme duchovní útěchu vlastní vinou.

2.: aby nás Bůh prověřil, jak jsme daleko a v jaké míře jsme schopni mu sloužit a chválit ho bez tak veliké odměny útěch a zvláštních milostí.

3.: aby nám dal pravé poznání a pochopení, abychom si vnitřně uvědomili, že není v našich silách získat a uchovat si hlubokou zbožnost, vroucí lásku, slzy nebo jakoukoliv duchovní útěchu, nýbrž že je to všechno darem a milostí Boha, našeho Pána; a abychom se nezahnízdili na cizím a nenadýmali se pýchou a marnivostí, když bychom si připisovali zbožnost nebo jiné druhy duchovní útěchy.

10. pravidlo: Kdo je v útěše, ať přemýšlí, jak se zachová v neútěše, která přijde později, a ať shromažďuje pro tu dobu nové síly.

11. pravidlo: Kdo je v útěše, ať se hledí pokořovat, jak jen může, a ať přemýšlí, jak málo zmůže v době neútěchy bez této milosti nebo útěchy. Naopak, kdo je v neútěše, ať uváží, že zmůže mnoho s milostí, která dostačuje, aby odporoval všem svým nepřátelům, bude-li čerpat síly u svého Stvořitele a Pána.

12. pravidlo: Nepřítel se chová jako žena. Jeho síly jsou slabé, rád by však dělal dojem silného. Neboť jako je ženě vlastní, v hádce s nějakým mužem, když se muž proti ní rázně postaví, pozbývat odvahu a dávat se na útěk; a obráceně, když muž začne uhýbat a pozbývat odvahu, stává se hněv, mstivost a zuřivost ženy takřka bezmeznou; právě tak si počíná nepřítel: ochabuje a ztrácí odvahu a jeho pokušení ustávají, když se člověk, který se cvičí v duchovních věcech, rázně postaví proti jeho pokušením a dělá pravý opak. Když naopak ten, kdo se cvičí, začíná mít strach a při pokušeních ztrácet odvahu, tak není na celém světě žádné tak zuřivé šelmy, jakou je nepřítel lidské přirozenosti, při sledování svého lstivého záměru s tak vystupňovanou zlobou.

13. pravidlo: Stejně tak se chová jako nepravý milenec. Přeje si zůstat ve skrytu a nebýt odhalen. Neboť jako tento falešný člověk, který svádí dceru dobrého otce nebo manželku dobrého manžela a přemlouvá je ke zlému, si přeje, aby jeho slova a přemlouvání zůstala utajena, a jemuž se nelíbí, když dcera otcovi nebo manželka manželovi vyjeví jeho neupřímná slova a špatný záměr, poněvadž snadno pochopí, že započaté dílo nepřivede ke konci; stejně tak si přeje a chce nepřítel lidské přirozenosti, když našeptává své lsti a přemlouvání spravedlivé duši, aby to bylo přijato a uchováno v tajnosti. Odhalí-li to však svému dobrému zpovědníkovi nebo jiné duchovní osobě, která zná jeho klamání a zloby, velice ho to souží, neboť je mu jasné, že svou započatou zlobu nemůže dokončit, poněvadž jeho zřejmé podvody byly odhaleny.

14. pravidlo: Také si počíná jako nějaký velitel, aby dobyl a vyloupil to, co si přeje. Neboť jako náčelník nebo vůdce tábora zaujme postavení a vyšetří síly a stav pevnosti a napadne ji na nejslabším místě, tak stejným způsobem obchází nepřítel lidské přirozenosti a sleduje všechny naše teologické, kardinální a mravní ctnosti. A kde nás najde nejslabšími a nejubožejšími pro naši věčnou spásu, tam nás napadne, aby nás dostal do své moci.

Duchovní cvičení, 313-327

zdroj: Sv. Ignác z Loyoly, Souborné dílo. Duchovní cvičení, Refugium, Olomouc 2005, s. 89-92. http://www.refugium.cz/?id=kniha&vyber=150

Zobrazeno 6838×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona